Jaro 2008.
Ve chvíli kdy jsem pozdě večer opouštěla své pracoviště a zjistila, že nemám v kabelce peněženku, jež obsahovala 1500 v hotovosti, občanku, platební kartu, poslední pár kontaktních čoček a zákaznickou kartu kosmetického obchodu, nenásledavolo nic, co bychom neočekávali.
1. Vracím se na místo činu. Vše prohledávám. Nic
2. Mluvím sprostě. A hodně nahlas.
3. Nechávám se utěšovat a hledám řešení
4. Kolega zvukař mi kupuje pivo.
5. Dochází mi, co všechno v té peněžence bylo
6. Znovu procházím všechna místa kde jsem já a moje peněženka byly.
7. Volám do spořky, aby mi blokli kartu (řekněte ANO pokud souhlasíte… ano, správně ale to ANO musí být srozumitelné, takže neplačte)
8. Volám policajty
9. Volám Právníka, a ten přijíždí i s Goldou a kupuje mi další pivo
10. Příchod policistů (tihle dva byli milí), prohlídka podzemních chodeb divadla a prvotní výslech
11. Jsem odvážena policejním autem na služebnu
12. Právník tam pěšky dorazí asi minutu před naším příjezdem.
13. Čekám
14. Čekám
15. Hledám záchod
16. Spletu si vchod na záchod s vchodem do vazební cely, s nadsázkou řeknu „pardon“ a rychle mizím.
17. Čekám
18. Sleduji plačící neznámou ženu
19. Ženu utěšuje policistka „Vy jste nevěděla, že jste hledaná osoba?“
20. Žena vrtí hlavou
21. Kolem druhé hodiny ranní konečně sedím u policisty (ten už milý není, je otrávený), vyslýchá mne podivným způsobem.
22. „Jste si jistá že jste jí neztratila?“
23. Neztratila!
24. „Doopravdy?“
25. Doopravdy!
26. Pohled mi sklouzne na desku stolu, kde leží výpis z rejstříku oné ženy. Rodné číslo, jméno, fotografie, záznam. Ochrana osobních údajů dokonalá.
27. Z úvah mne vyruší policistův hlas: „Tak jak teda, jste si jistá nebo ne?“
28. Jsem si jistá!
29. Policista se zhluboka nadechne a začne výslech, který končí tím, že mi kromě mého oznámení dá podepsat ještě něco. Začnu číst, ale na to mi policista čas nedá. Podepsat a vypadnout! „Ale co to podepisuju?“/ „To je prostě poučení“/ O čem?“/ Že mluvíte pravdu“/ „Můžu dostat nějakou kopii?“/ „To by vás nezajímalo, to jsou jenom paragrafy“/ „Mám doma právníka, toho paragrafy zajímaj“/ U policisty nemam šanci. Naštěstí má milou kolegyni, ta mi kopii podává, a já i s náhradní OP odcházím.
30. „Jsou to jenom paragrafy“ říká Právník o hodinu později už doma.
31. Jdeme spát. Jsme unavení, hladoví a nešťastní.
32. A to byl jenom začátek. Dál už to bylo jenom horší.
1."PROTOŽE PODRUHÝ"
„Protože po druhý“
Opakuje úřednice za okénkem už asi po stý. Uplynulo několik dní a já sedím se svou žádostí o novou občanku na MÚ Phy 4.
„Tak ještě jednou: proč mě pokutujete?“
„Protože po druhý“
Přepla už na automatický repeat. Věc se má tak, že Policie sice neuznala za vhodné platnost mého OP pozastavit (tudíž si mezitím kdokoliv mohl hrát s mou identitou na zbojníky), ovšem na úřad volala, aby mi nezapomněli nasolit pokutu, protože mi byla OP ukradená už po druhé za posledních 5 let.
„To nemyslíte vážně! Mě okradli, přišla jsem o peníze, občanku, kontaktní čočky, slevovou kartičku do kosmeťáku, nervy, iluze a vy mě budete ještě pokutovat?“
„Buďte ráda, že je to jenom stovka. Taky to může být deset tisíc!“
„Ale na základě čeho!“
„Protože po druhý“
„Protože po druhý není paragraf, tak proč?“
Žena na mě upře zoufalý pohled, odpověď je vrytá v jejím obličeji v podobě vrásek, které si běžně kvůli smyslu svého jednání, nedělá. NEVÍM.
Setkala jsem se s tím poprvé ale ne naposled. Vykonavatelé „moci“ ať už úředníci, policisté, pravděpodobně i politici a mnozí další vědí, CO mají dělat, ale netuší PROČ. A nejsou zvyklí, aby se jich na to někdo ptal.
„Podívejte paní… úřednice…“ slzy spravedlivého hněvu mi stékají po tvářích „…pokud vy mě pokutujete za to, že mě už po druhý na území MÚ P1 okradli, nemyslíte, že bych se spíš měla nějaké náhrady škody domáhat já na nich? Jak to, že za ty roky neudělali nic, co by na tý křižovatce situaci zlepšilo?“
Úřednice se plaše rozhlédne, zda-li není někde cesta úníku.
„Já vás chápu, ale musíte chápat vy mě“.
Nemusím, neplatím a odcházím. Na druhé setkání se vyzbrojím paragrafy.
Právník:
Byla jsem pokutovaná za porušení povinnosti chránit svůj osobní doklad před ztrátou nebo odcizením. Problém je, že úředníci si to vykládají pouze jako „Protože po druhý“ . Pokud vás okradli několikrát za sebou, neznamená to, že vás mohou automaticky pokutovat. Mám pocit, že by vám správně měli dokázat, že jste si na věci nedávali pozor (dokazuje se přeci vina, ne nevina), ale je samozřejmě lepší, mít důkazy o své nevině po ruce. A někdy se stačí prostě jenom ozvat.
Pragrafový komentář: Na to konkrétní paragraf není. Tohle se dovodí, protože musíme doklad proti ztrátě/poškození /odcizení chránit, ale to samozřejmě neznamená, že ho musíme za každou cenu ochránit (ve veřejném právu důsledně platí, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá – Listina základních práv a svobod (zkracuju to na LZPS), čl.2, odst. 3), jinak je to v zákonu o obč.průkazech §14
Když jsem si pro novou občanku šla, byla jsem vyzbrojena uznáním zaměstnavatele mojí náhrady škody, policejním protokolem a několika peprnými slovy. U okénka na mě čekalo už rozhodnutí vedoucího o tom, že mi pokutu odpouští. Stačilo se jen ozvat.
Stovka je obnos, který nám nepřipadá tak relevantní, a pokud nám někdo řekne že ho máme zaplatit, tak se asi kvůli stovce hádat nebudem, že jo. Já se o ní hádala. Principy!
2. „TADY SE NEKRADE“
„Měla jste si na svoje věci dávat pozor“
„Já si dávala pozor. Peněženka byla v komůrce kostymérky, v kabelce“
„Zamykala jste?“
„Ne, nezamykala, protože běhám pořád sem a tam.“
„U nás se ale nekrade.“
„Krade. Do zázemí se zkrátka bez problémů dostávaij lidi, kteří tam nemají co dělat.“
„Nekrade.“
„Krade.“
„Měla byste nosit takovou tu ledvinku, a mít jí pořád u sebe.“
„Tu už mám. Tu jsem si pořídila hned.“
Nedávala jsem své písemné žádosti o náhradu škody na zaměstnavatele, příliš mnoho šancí. S tím, že těch 1500 už neuvidím jsem byla celkem smířená. Když mi Právník řekl, že na náhradu mám právo, tak jsem prostě jen naplnila svojí povinnost své právo vymahat. Také jsem doufala, že tím na problematiku příliš otevřeného zázemí upozorním . A samozřejmě – potřebovala jsem uznání o náhradě škody i kvůli té pitomé pokutě úřádu.
Konec tohoto příběhu byl také šťastný – můj zaměstnavatel (na rozdíl od jiných zaměstnavatelů) není ignorant. Jsem mu za to vděčná.
Právník:
Na náhradu škody máte nárok (do výše škody 5 000 kč), pokud vám byly věci odcizené na pracovišti z místa, které je pro ukládání věcí určené nebo obvyklé (šatna, hlídaný věšák, uzamykatelná skříň).
Paragrafový komentář:
Pro zaměstnance: zákoník práce, § 267a 268
Zajímavá je problematika hospod. I přes četné cedulky „za odložené věci neručíme“ hospodský za odložené věci ručí. Stěžejní roli tu opět hraje ono „místo k odkládání věcí určené nebo obvyklé“ – což je opět onen zmíněný věšák. Ovšem pozor – pokud tedy v hospodě věšák je, a vám ukradnou kabát ze židle – hospodský neplatí, pokud je kabát na věšáku – platí, ale neplatí už za peněženku, kterou jste si v něm nechali. Co se týče kabelek, odložených na opěradle židle, či na stole, tam by asi probíhalo dohadování, zda je židle místem obvyklým a do jaké míry si krádež zavinil zákazník.
Paragrafový komentář:
Pro hospodu: občanský zákoník § 433 až 437 (hlavně ten 433). Podstatný je odstavec 2. (obecné činnosti spojené s odkládáním věcí)
3. „CELKEM DOBRÁ TAPETA“
Příběh už se blíží k závěru. Natěšeně si jdu zhruba měsíc po krádeži vyzvednout oznámení s červeným pruhem na poštu. Předkládám pošťačce svůj náhradní OP.
„Na to vám to vydat nemůžu. Je to doporučeně.“
„Počkejte. Já si jdu vyzvednout oznámení Policie ČR o tom, jak hrdinně chytili zloděje mého OP, z čehož vyplývá, že místo OP mám jenom náhradní papírek – ale ten snad mám proto, abych nebyla v mezičase totálně neschopná žádného potřebného úkonu“
Vzpomněla jsem si na to, jak poslední týdny vybírám peníze místo z bankomatu z maminky. Internetem jí pošlu peníze, ona je vybere a předá. Bez Občanky vám totiž nepřijmou ani žádost o kartu, takže se vydání počítá skutečně na dlouhé týdny.
„To se mýlíte“ dí pošťačka. „Vy si tím náhradním OP můžete leda tak vytapetovat, vám je totiž jinak na nic“
„Vytapetuju si tim pokoj“
Říkám o něco později Právníkovi. Ten mě ovšem zarazí.
Právník
Náhradní OP vám skutečně není vydán proto, aby vám ulehčil už tak složitou situaci. Je vám vydán proto, aby ulehčil situaci všem orgánům, které by si vás snad chtěli zjišťovat. Protože vy, jako občan, máte povinnost nosit osobní doklad neustále u sebe Za to, že jej u sebe nemáte, jsou taky pokuty. Takže být vámi, bych se revizorovi moc nevymlouvala na to, že nemáte občanku je to větší přetupek?Větší pokuta?)
Co vám může usnadnit život v době, kdy nemáte občanku je o něco platnější náhradní OP,na kterém je vaše fotografie. Ovšem vám jí nikdo sám od sebe nenabídne (alespoň já o této možnosti neměla tušení). Pro policii je to práce navíc, a vy, v době, kdy vám náhradku vystavují, už jste taky vyčerpaní. Ovšem doporučuji toto překousnout a opravdu si o ten průkaz říct. Jeho vystavení trvá o něco déle, než u toho papírku, ale řekla bych, že jde stále o výrazně kratší dobu, než čekání na plnohodnotnou občanku.
Paragrafový komentář je totožný s komentářem u bodu 1.:
DOUŠKA NA ZÁVĚR
Zloděje samozřejmě většinou nikdo nechytí, protože ho ani nikdo nechytá. Řekla bych, že celé vyšetřování spočívá v tom, že se vaše oznámení přesune ze složky „k vyřízení“ do složky„odloženo“. Ještě před tím vám ale pošlou dopis, který má v podstatě jednotný mustr a obsahuje několik gramatických chyb a nesrovnalostí.
Paragrafový komentář: Proti tomuto oznámení můžeme podat stížnost. Pokud jsme poškození – tj. pokud nám trestným činem vznikla škoda nebo jiná újma.
Ovšem po těch dlouhých, dramatických a náročných týdnech, kdy jste byli tak dokonale vytrestáni za zločin někoho jiného, si spíš oddychnete, že už to máte za sebou.
Já si ale ve chvíli, kdy jsem držela ten jejich dopis, na něco vzpomněla. Na něco, co mi říkal ten policajt.
„To by vás nezajímalo, to jsou jenom paragrafy“
Tak já vám něco řeknu. Zajímejte se. Já se od té doby taky zajímám.