Komentáře: Spánek

Od: daniel

daniel — Sun, 11 Oct 2009 20:09:32 +0000

Války rostlin
Možná jsou to rostliny, kdo otáčí koly historie, a my jednáme v jejich zájmu. Oséváme pole, zakládáme plantáže a pijeme jejich extrakty. Duše rostliny pak putuje naším tělem, dokud se s ní naše identita nespojí a neudělá to, co rostlina přikazuje. Některé rostliny jsou družné, jiné žárlivé. Tabák vychází se všemi, možná kromě metodistů. Víno a opium nemohou chodit ani na stejné večírky. Čaj navštěvuje opiová doupata, ale nechodí do vináren. Káva mi připadá imperialistická: v jeden stimulant věřit budeš. Naproti tomu katě káva na stole nevadí ani náhodou.Alkohol v sobě skrývá náznak nečistoty, proto jsou jeho svatyně hlučné a okázalé. Káva před hudbou upřednostňuje hovor, proto je v kavárnách živo, ale ne hlučno. Cannabis se svobodně mísí, tedy pokud není paranoidní. Houbičky a kaktusy nikoho jiného nepotřebují- překračují horské průsmyky a zkoumají pouštní stezky jako svobodní potulní mniši.Zdraví se se základními živly, přátelí se s kukuřicí a pak otevírají dveře všem.
Nikdo nemusí zůstat venku….

(Pharmako Dynamis)

Od: daniel

daniel — Sun, 11 Oct 2009 19:03:07 +0000

Myslím,že čaj je meditativnější a prospěšnější-
předávkovat se dá samozřejmě všechno.
Milovník čaje-Lu Tchung byl natolik taoistou, aby mohl prohlásit,že ve srovnání s chutí čaje ho nesmrtelnost ani trochu nezajímá. Od rána do večera vařil čaj a psal básně.

První šálek čaje laská mé suché rty a hrdlo,
druhý zažehná mou osamělost.
Třetí pak vyžene veškerou tupost
a osvítí každé slovo,které jsem kdy přečetl.
Čtvrtý vyvolá lehký pot,
který smyje všechny životní potíže.
Pátý očistí mou duši
a šestý mne připojí k Nesmrtelným.
Více než sedmý nevypiji.
Skrze mé rukávy provívá lehký vánek.

Když vezmeme v úvahu, že se čaj v období dynastie Tchang pil z objemných dřevěných misek, je jasné, že Lu tchung byl mistrem jedové stezky.

Od: LOJR

LOJR — Sun, 11 Oct 2009 14:39:39 +0000

danieli,
určitě se v Číně i Japonsku najdou lidé pijící černé čaje, ale v celkové spotřebě jde o zanedbatelná množství (snad s výjimkou pueru v Číně). Turecký Rize nepovažuji za zrůdnost, byť z našeho pohledu půjde poněkud o extrém. Stejně tak špičkové keňské či assámské čaje můžete připravit v souladu s čajovou kulturou (přiměřené množství kvalitních čajových lístků zalité vroucí vodou, louhovat 3 minuty) a těch alkaloidů tam bude víc než dost. První poznámkou jsem jen chtěl poukázat na skutečnost, že autorka možná vyhání čerta ďáblem.

Od: daniel

daniel — Sat, 10 Oct 2009 19:13:44 +0000

LOJRE-táma je,po několika tisíci letech poněkud obsáhlé.
Čína s Japonskem není srovnávána-tyto destinace jsou zde uvedeny jako kolébky čajové kultůry a země, které dlouho měly na čal monopol. Ještě Linné byl přesvědčen, že zelený a černý čaj pocházejí z rozdílných rostlin. Teprve roku 1842, kdy už čaj představoval nejdůležitější zboží britského importu,se pozoruhodný etnobotanik Robert Fortune vypravil v přestrojení do Číny, aby spatřil živoucí rostliny čajovníku. Černý čaj je fermentovaný-oolong je polofermentovaný. V Číně a Japonsku pijí všechny čaje-bílé, zelené, oolongy, červené-phuer, černé, atd. Informace o menším obsahu alkaloidů se týkají všech čajů připravených v souladu s čajovnickou kulturou. O vývarech z ponožek, ruských čajích, a podobných zrůdnostech jsem samozřejmě nemluvil.

Od: LOJR

LOJR — Sat, 10 Oct 2009 16:57:39 +0000

2 daniel
To jsou poměrně odvážná tvrzení, někdy úplné hámotiny. Srovnávat Čínu s Japonskem na straně jedné s Anglií na straně druhé…Rozšířím vám obzory – v obou zmíněných asijských zemích pijí takřka výlučně zelený čaj, zatímco v Anglii černý s mlékem. Chuťově i obsahem povzbuzující látky jde o dva zcela různé nápoje, nehledě na to, že naprostá většina zelených čajů je vícenálevová. „Šálek čaje“ bude obsahovat diametrálně odlišné množství povzbuzující látky, pokud půjde třeba o černý běžný keňský či cejlonský čaj, nebo dokonce turecký Rize a na druhé straně některý z bílých čajů, eventuelně druhý či třetí nálev některého ze zelených čajů či oolongů. Pokud vypiju na lačný žaludek několik šálků nějakého hutnějšího černého čaje, podráždím si žaludek stejně spolehlivě, jako kávou.

Od: daniel

daniel — Sat, 10 Oct 2009 14:38:54 +0000

Já to pouze zhušťuju z fascinujících knih Dale Pendella,
protože si myslím,že si zaslouží širší publikum.
A oborů o kterých nemám páru, nebo vládnu pouze chatrnými základy by se našla celá řada.

Od: monika

monika — Sat, 10 Oct 2009 12:30:18 +0000

to je ale krásná
přednáška, danieli. Je vůbec něco, o čem nevíte nic ?

Od: daniel

daniel — Sat, 10 Oct 2009 12:19:02 +0000

škoda mohl jsem vám vybrat něco
o trhu s čajem, cukrovou třtinou a otroky.
Je to poučné, ale když nesladíte…….
-Proč pijí Angličané čaj sladký,není tak úplně jasné-ani v Číně, ani v Japonsku se to nikdy nedělalo.Možná představoval cukr energetický zdroj pro aktivitu vybuzenou kofeinem-výsledek je jasný: oslazení čaje vyplundrovalo Afriku. Obchod s cukrem vyvolal otroctví takového rozsahu, jaké nebylo známo od pádu Říma. Změnil tvář Nového světa navždy, neboť vyvolal sociální experiment s tak rozsáhlým historickým potenciálem, že jeho výsledky nejsou ani dnes zdaleka jasné.
V období mezi lety 1680 a 1807, kdy britové obchod s otroky zakázali, se po moři denně plavilo několik stovek lodí po některé z tras“ trojuhelníkového obchodu“.Zbraně a korálky do Afriky-otroky do Karibiku-rum, cukr a melasa do Anglie. Počet otroků nutný k výrobě cukru byl desetkrát vyšší, než tomu bylo u produkce bavlny a tabáku. Přestože odhady celkového počtu otroků unesených z Afriky kolísají, tři čtvrtiny z nich, tedy patrně patnáct z celkového počtu dvaceti milionů, byly určeny k produkci cukru. Skoro polovina tohoto cukru se rozpustila v čaji. (Dale Pendell-Pharmako Dynamis)

Od: monika

monika — Sat, 10 Oct 2009 08:59:50 +0000

ne…nesladím.
čím je kyselejší, tím jsem spokojenější.

Od: daniel

daniel — Fri, 09 Oct 2009 21:02:49 +0000

moniko
a sledíte si ho?