Komentáře: Smrt Rekvizitářky

Od: Vaclav Mikolasek

Vaclav Mikolasek — Wed, 11 Nov 2009 14:56:17 +0000

Ja vim, ze se to nepocita…
… ale stejne jsem klikl na „Libilo se?“ hned trikrat!

Od: mahulena

mahulena — Tue, 10 Nov 2009 13:52:03 +0000

herci nejsou vůbec sebestřední..
někdy svou roli prožívají tak, že se z ní složí. Hereckej hnus a póvl se vyskatuje spíš v dlouhosáhlých seriálech, než v divadle. A někdy mě překvapí, že i herci, kteří pro mě byli špičkoví se tomu zaprodají. Z takové obživy bych asi radost neměla, to bych šla raděj věšet kabáty.

Od: GLUM S.

GLUM S. — Tue, 10 Nov 2009 13:19:30 +0000

Divadlo?
ále, nic pro Tebe, yogumine, mladé holky se tam učí kupovat kondomy.

Nesnáším falešné úsměvy v obchodě, kultura je legrace, ale obchod je vážná věc. To by snad mělo být i trestné. Tři roky natvrdo za falešný úsměv. Je to tak… ano, nebojím se říci: rosolovaté!

Od: yogumin

yogumin — Tue, 10 Nov 2009 12:45:20 +0000

Co to je
divadlo?

Od: divizna

divizna — Mon, 09 Nov 2009 22:37:19 +0000

Pro asf
Vy jste zkrátka křišťálový duch.

Od: Kateřina Krobová

Kateřina Krobová — Mon, 09 Nov 2009 22:19:24 +0000

kondomy
a já zapomněla na tu nejlepší historku, kdy jsem měla za úkol sehnat kondomy do představení, aby na první pohled i pro diváky v zadních řadách bylo jasné, že jsou nespolehlivé. Běhala jsem tehdy po všech čertech a šokovala prodavače dotazem. „Máte nějaké nespolehlivé kondomy?“ A i to jsem zvládla. Obchod s názvem Guma je měl na pultě v takové skleněné dóze. Tři koruny za kus. Pokud máte zájem, myslím, že ten obchod, myslím v Ječné, ještě je. Takové je divadlo. Naučí mladou holku kupovat kondomy.

Od: Kateřina Krobová

Kateřina Krobová — Mon, 09 Nov 2009 22:11:39 +0000

příliš málo znaků…
… pro můj obsáhlý koment, takže asi působím stroze. Věřte, že je to proto, že jsem musela všechna ta hezká slova „oholit“, abych se vešla. Děkuju za reakce!

Od: Kateřina Krobová

Kateřina Krobová — Mon, 09 Nov 2009 22:09:27 +0000

moje troška do mlejna
dobrý večer všem,
1) divadlo se nutně nemusí rovnat teatrálnosti. Záleží na přístupu, pojetí, režii… Znám jednoho režiséra, který jakoukoliv teatrálnost záměrně eliminuje (shodou okolností taky Krob)
2) Herci – Já měla to štěstí, že jsem potkala jednoho jediného se kterým jsme to měli navzájem těžké, a stejně jsme si po letech podali ruce, jakože se navzájem berem. Přišli mi vždycky jako normální lidi, kteří přišli do práce. A každej je nějakej, ale to jsme všichni, ne?
2) s divadlem se to má jako se vším „uměním“. Musí vzniknout desítky inscenací, aby vznikla ten jedna výjimečná – výjimečná pro vás konkrétně.
3) ve smrtelnosti divadla tkví jeho nesmrtelnost. Nic není definitivně zakonzervované. Představení je pořád ve vývoji. A text žije dál v tisíce interpertacích. Například Shakespeare, že jo. Stará dobrá písnička.
4) pane Kaipr, asi máte pravdu. Trochu uspokojivé. Trochu děsivé. Uvidíme, co z rekvizitářky přežije!

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Mon, 09 Nov 2009 20:22:52 +0000

Jak pomíjivá je paměť?
Zas tak moc do divadla nechodím, ale jdu tam raději než kam jinam. Jsou představení, o kterých už dávno nevím, že jsem na nich byl. A jsou představení, které se propálily hodně hluboko do paměti a už z ní nikdy nevymizí, naopak v té paměti formují všechny s tématem nějak související zážitky další. Namátkou… tak třeba Ivan Vyskočil, Cesta do Úbic.

Možná musí existovat deset nebo i sto pomíjivých povrchních her, aby vznikla aspoň jedna hodně povedená. Možná ty pro mne pomíjivé byly pro někoho povedené. Možná exhibicionismus, který je k herectví nutný, má k sobě navázáno spoustu nectností. Možná je pocit, že člověku ti druzí visí na rtech, podobný pocitu narkomana z drogy, takže spousta herců skutečně začne časem žít jen v tom pocitu – a to ostatní je pro ně vakuum, citově ploché, nedůležité okolí.

Kvůli přenosu katarzního zážitku z generace na generaci je třeba, aby se divadlo pořád obnovovalo.

A rekvizitářka ve Vás taky není mrtvá. Člověk je až do smrti vším, čím kdy byl.

Od: Petra

Petra — Mon, 09 Nov 2009 18:58:00 +0000

asf…
tak mně divadlo samo o sobě nevadí. Jako divák se na každou živou produkci dívám ráda. Navíc je to mimořádný médium (ale taky k divadlu moc netíhnu, mám radši jiné projevy, já jsem teatrálnost a hysterii nikdy neměla v oblibě). Mně vadí lidi bez pokory. Ti za scénou jsou užiteční, dělají svou práci rádi a mají smysl pro kolektivní činnost. Dokonce ti kulisáci jsou víc sečtělí a chytřejší, než ti, co je pak lidi obdivují. Ale lidi nejsou blbí. Přetvářku poznají (většinou). Já mám z divadla jednu opravdovou kamarádku, vlásenkářku, které můžu říct úplně všechno. A ona mě má myslím taky ráda :-)) páč jsem normální (řikala 🙂

No ale jak je v tom článku, že „rekvizitářka je mrtvá“ tak to je přesný. Jeden den divadlo žije, druhej den je všechno pryč. Na mě to vždy působilo depresivně. Žádnej hmatatelnej výsledek. A člověk pak vlastně ani sám nemá nic. Je to moc pomíjivý. Život zabitej tím, že je člověk zavřenej v tom vakuu, žije pro nějakou iluzi, která neexistuje a sám vlastně nežije.