Reklama
 
Blog | Kateřina Krobová

Není pes jako pes.

„Popelníky“ na vajgly, které se objevily po celém městě. Konečně zvýrazněný velmi nebezpečný přechod před mým domem (ta nehoda, kdy auto žďuchlo do babičky, se odehrála zhruba před rokem). Kampaň „odstraňujeme graffiti“. Opravovaný betonový plácek na Jezerce, ze kterého bude pravděpodobně hřiště. Plastoví psi, upozorňující na to, aby po sobě pejskaři uklízeli.

 

 Vážení voliči, snažně vás prosím, nenechte se utáhnout na vařené nudli. Tohle je jenom součást volební kampaně, kterou neplatí ODS. Platíme to my -  daňoví poplatníci. Nebo vám snad nepřijde, že se toho v Praze  poslední dobou děje nějak moc? A že jsme o tom opravdu pečlivě informováni jak jen to jde? Nesouvisí to náhodou nějak s tím, že má ODS v Praze namále?

 

 

Zaměřím se na ony na plastové pejsky. Celkem humorná záležitost. Kdyby nebyla za naše peníze.

Chápu, že problematika uklízení psích exkrementů je těžko zvladatelná. Tito pejskaři jsou zvláštní živočišný druh – při samotném „neuklízení“ je nenačapáte. Ovšem do jejich prohřešků šlapete pořád. Zbývá jediné – apelovat, prosit a hledat způsob jak je prostě načapat.  Ale plastoví psi zarytí do veřejné zeleně? To chce ještě na poslední chvíli MÚ Prahy 4 proprat nějaké peníze? Nebo se domnívá, že je to dobrá předvolební kampaň za naše peníze? Nebo jsou skutečně tak nebetyčně hloupí?

Reklama

Aby bylo jasno.

Uklízejte po svých psech, vy nezodpovědní pitomci, které maminka nenaučila, že se má splachovat. Ovládejte svého psa a zajistěte, aby neobtěžoval své okolí. Vodítko to za vás neudělá. Viděla jsem desítky psů na vodítku, kteří své majitele nekontrolovatelně vláčí za sebou přes silnici. Plaťte poplatky a nedovolte svým psům, aby „tunelovali“ veřejnou zeleň nebo rozkousali stromky.  Přečtěte si zákony a vyhlášky, ať znáte svá práva a povinnosti (mimo jiné taky proto, abyste zbytečně neplatili neoprávněné pokuty). Zkrátka – chovejte se zodpovědně.

Jsem pejskař. Vím, co píšu.

Mým teritoriem je Pankrác a hlavně park Jezerka, kvůli kterému jsem se sem před rokem a půl se svým psem Goldou (pes č. 7803) přistěhovala. Nikoho neštve víc, když vidí nevychovaného majitele a nevychovaným psem, než mne.  Ale na rovinu přiznávám, že vidím kolem sebe mnohem víc nevychovaných lidí, kteří právě park na Jezerce ničí naprosto nezvratně a opakovaně. A to zcela lidským způsobem. To ovšem rozhodně není argument pro neposlušné pejskaře. „Bobky“ nemají na ulici ani v parcích co dělat. Na tom se asi shodneme všichni.

Posledním hitem u nás na Pankráci jsou tedy plastoví pejsci upozorňující na to, že by si měli po sobě pejskaři uklízet. Je to hezky vidět, a můžou se o tom dělat tisková vyjádření do médií. MÚ Prahy 4 se nám hezky před volbami prezentuje, aniž by musela zdejší ODS vydávat přemrštěné peníze za předvolební kampaň.

Z počátku jsem to považovala za roztomilý nápad. Jenže pak jsem začala přemýšlet. Tudíž jsem udělala něco, co na MÚ jaksi nedělají.

Plastoví psi s nápisem „uklízejte bobky“ jsou neekologičtí, neekonomičtí a neefektivní. Ničí veřejnou zeleň. Nic neřeší. Během pár hodin mizí v soukromých sbírkách kuriozit. A děsí zvířata. 

Když se na Pankráci vyrojili, způsobili totiž mezi psy oprávněné rozhořčení.  Reagovali na tuto divnou smečku, která se jim navezla do teritoria, po svém. Byli vystrašení, štěkali a snažili se plastové psy „pacifikovat“.

 

Naštěstí je strašili pouze necelý jeden den. Do večera byli pryč. Zarazilo mne to. MÚ to myslel jako jednodenní kampaň? Nemyslel. Stalo se něco, co se dalo očekávat – plastoví psi byli rozkradeni. V čemž MÚ vidí úspěch své kampaně:„Zmizením psíků samozřejmě vzniká radnici určitá škoda, ale přesto to dokazuje velký zájem o tuto ojedinělou kampaň.“ tvrdí Pavel Horálek pro Novinky.cz (dokonce to považuje za důkaz úspěšnosti kampaně!). A pokračuje tím, že by stejně tak nemohli rozmisťovat lavičky nebo branky na hřiště. Že je to prý to samé. Ne. Nedělám si legraci. Vážně to tvrdí. Viz zde.

 Je mi líto, ale musim to říct na rovinu:   Na MÚ Prahy 4 sedí pravděpodobně poměrně dost kolosálních pitomců.  Jinak se to nazvat nedá. Ať mne klidně žalují. Mileráda budu tento fakt u soudu prokazovat. Na těch psících to ostatně bude brnkačka.

 Ovšem tahle kampaň mně osobně i cosi přinesla. A to velmi, velmi pozitivního. Pokud někdo nastrká plastové cedule do trávy – čímž konkrétně u nás na Jezerce hezky doplní zátiší skleněných střepů a plastových lahví – dává tím cosi najevo.  Nejenom že tím rozryje a  poškodí veřejnou zeleň mnohonásobně víc, než jak by ji mohl můj pes poškodit za poslední dva roky, ale zároveň i mého psa plně na trávníku akceptuje. Přijímá to jako fakt. Předpokládá to spolu s tím, že se tam objeví i jeho „bobky“ které po nich máme uklízet. Tudíž posilují mé už tak silné argumenty proti nárazovému teroru stran městské policie ohledně našeho věčného sporu na téma „volně pobíhající pes není automaticky každý pes, který není na špagátě“. 

 Vážená ODS, která tak strašně „miluje čtyřku“ (dlouhodobá kampaň), ale mnohem více – zdá se – miluje svá teplá místečka na Nuselské radnici, pro které je ochotná neefektivně „podkuřovat“ komukoliv, ať už se jedná o sebevětší hovadinu. Pokud se domníváte, že si u mne šplhnete těmito pitominami, tak to se hluboce mýlíte. Už vás mám plné zuby. A doufám, že nejsem jediná. Doufám, že i nepejskaři mají tolik rozumu, aby rozeznali rozdíl mezi efektivitou a naprosto trestuhodným a průhledně účelovým vyhazováním našich peněz z okna. 

 Mnohem efektivnější než celý tenhle cirkus kolem psíků, by bylo častěji vyvážet koše. Zrovna včera jsem s pytlíkem hovínek musela minout koše tři. Všechny přetékaly sáčky – igelitovými i papírovými. Ty igelitové se už válely všude možně. Na koši, vedle koše, pod košem, protože je lidi neměli kam dát. Fuj… ošklivý pohled na exkrementy nacpané v igelitu.

 Papírový pytlík jsem nakonec musela vyhodit do jednoho z těch kontejnerů, které patří k domům a jejich majitelé neradi vidí, když je užívají „cizinci“.

 Nu což. Vyvezené koše asi tolik povyku v mediích nenadělají, že?